pokud jde o finanční správcovství, mnozí z nás by chtěli mít jasnou odpověď na otázku „Kolik bych měl dát“. Bible nám bohužel nedává přímou odpověď, a proto existují odlišné názory na to, kolik máme dát, což má za následek mnoho zmatených lidí.

ve Starém zákoně bylo pro Izraelity přikázáno množství různých desátek. V Novém zákoně nám nejsou dána žádná čísla. Ve skutečnosti, 2 Korintským 9: 7 říká: „každý člověk by měl dát to, co se ve svém srdci rozhodl dát, ne neochotně nebo pod nátlakem, protože Bůh miluje veselého dárce.“

Líbí se mi, že věci jsou konkrétní. Chci, aby Ježíš řekl: „dejte 10% a zbytek si nechte-bavte se, dopřejte si, marnotratnost“, ale to se v evangeliu neděje. Ačkoli Izraelité dostali definovaná čísla, v Novém zákoně nám Ježíš nic takového nedává. Jednoduše žádá o všechno.

všechno. Ale, Ale, ale… Nechápu to. Jak mu mám dát všechno. Co všechno vůbec znamená? Chci pravidlo. Chci zákon. Chci přesně vědět, co musím dát, abych dělal „správnou věc“. Ale není mi uděleno, že-to, co jsem dostal, je mnohem těžší scénář-musím si sednout a podívat se peníze, které jsem dostal, přímo do tváře. Musím zjistit, kolik dám pryč a kolik si myslím, že bych si měl nechat pro sebe.

je to pro mě těžká práce, protože se zdá, že si chci udržet spoustu peněz pro své vlastní účely. Mám rád nové věci. Rád cestuji. Rád jím venku. Mám rád lázně. Rád investuji. Mám rád peníze. A to je přesně důvod, proč musím dát více pryč. Desátek je něco, co děláme s našimi srdci a rozdávání našich peněz nám pomáhá osvobodit nás od Boha peněz, který říká: „více více pro vás!“. Když desátek chápeme hlouběji, že všechny naše zdroje jsou Boží.

ve své knize Boží šetrná Extravagance – pochopení toho, co Bible říká o penězích, Jonathan Kopke píše: „Pokud Bůh od nás nepotřebuje jedinou věc, proč je tak neústupný, že bychom mu měli dát tolik? Odpověď je jednoduchá: Bůh chce, abychom mu dali, protože to je to, co nás osvobozuje od tyrana-Boha peněz. Dávat Bohu snižuje naši připoutanost k věcem, které jsme milovali víc. Dávání Bohu buduje náš závazek vůči němu tím, že dává náš poklad tam, kde chceme, aby naše srdce bylo. Dávání Bohu posiluje naši koinonii v těle Kristově, v církvi. Dávat Bohu-na rozdíl od hromadění – je nejkonkrétnějším způsobem, jak vyjádřit svou víru v Boha, který slibuje, že nás nikdy nezklame. A v každém případě, když dáváme Bohu, není to Bůh, kdo těží-jsme to my. Bůh nechce naše dary, protože potřebuje přijímat, ale protože musíme dávat.“

když desátek získáme, zjistíme, že nejde o to, jaká část je Boží a jaká část je naše-ale že je to všechno Boží. a Bůh nás žádá, abychom desátek, aby duchovní moc, kterou na nás peníze drží, byla zlomena. Bůh nepotřebuje naše peníze – je stvořitelem vesmíru. Slyším příběh za příběhem o Boží věrnosti hmatatelným způsobem pro svůj lid-má přístup ke všem zdrojům světa . Jak Kopke píše později ve své knize “ desátek není Boží způsob získávání peněz; desátek je Boží způsob výchovy dětí “

dostáváme nesmírnou svobodu při rozhodování o tom, kolik z našich Božích příjmů bychom chtěli darovat. Máme svobodu si vybrat, kam ty peníze půjdou. Je nám svěřena odpovědnost za to, že budeme dusit zdroje Božího království. Je to požehnání dát. Je to výsada desátku. Je osvobozující nechat peníze jít a držet se Krále králů.

kolik bychom měli dát? To vše a nechte příběhy království plynout, když sdílíte bohatství pro jeho slávu.

jaký příběh máte o Božím překvapivém poskytnutí prostřednictvím daru jiného? Jak jste byli svědky toho, jak vaše desátky rozšiřují Boží království?