někdy se předpokládá, že oběti justičních omylů musí mít nárok na odškodnění, zejména pokud strávili čas ve vazbě před tím, než byli omilostněni nebo byli odsouzeni. To však není tento případ: kompenzace je spíše výjimkou než pravidlem.

do dubna 2006 vláda provozovala dva systémy odškodnění obětí justičních omylů v Anglii a Walesu: diskreční režim a zákonný režim. Nicméně, diskreční režim byl od té doby zrušen. Zákonný režim dává ministru spravedlnosti možnost zaplatit náhradu neoprávněně odsouzené osobě „když bylo jeho přesvědčení obráceno nebo mu bylo prominuto z důvodu, že nová nebo nově objevená skutečnost nade vší pochybnost ukazuje, že došlo k justičnímu omylu“.

v roce 2011 Nejvyšší soud rozhodl, že význam „justičního omylu“ pro účely zákonného režimu by neměl být omezen na žadatele, kteří jsou schopni přesvědčivě prokázat svou nevinu. Namísto,mělo by být rozšířeno na případy, kdy nová nebo nově objevená skutečnost „tak podkopává důkazy proti žalovanému, že na něm nemohlo být založeno žádné přesvědčení“. Vláda však od té doby přijala právní předpisy, aby zvrátila účinek tohoto rozhodnutí; u žádostí podaných dne 13. března 2014 nebo později dojde k justičnímu omylu „pouze tehdy, pokud nová nebo nově objevená skutečnost nade vší pochybnost prokáže, že se dotyčná osoba trestného činu nedopustila“.

pokud státní tajemník rozhodne, že žadatel má nárok na odškodnění podle oddílu 133, je otázka, kolik by mělo být přiznáno, určena nezávislým hodnotitelem. Může provést odpočty za jakékoli chování žadatele, které přispělo k odsouzení, za jeho trestní rejstřík a za „ušetřené životní náklady“. Maximální výše odškodnění je 1 milion liber v případech, kdy byl žadatel uvězněn po dobu nejméně 10 let, nebo 500 000 liber ve všech ostatních případech.